Na tento tábor jsme původně neměli vůbec jet. Jednak jsme chtěla zůstat zaměřená na agility, jednak jsem si existence tohoto tábora všimla dosti pozdě. Ale nedalo mi to a Lucce jsem napsala, jako zázrakem se pro nás ještě jedno místo našlo :-)
Účasti na táboře rozhodně nelituji a už teď se těším na příští rok. Házet sice stále pořádně neumím, ale umím mnohem víc hodů. Moje neschopnost házet samozřejmě nespočívá v neschopnosti trenérky, ale jen a jen v mých olšových rukách. Ačkoliv si troufnu říct, že hážu o dost líp než před táborem :-)
A pan Vief? Ten byl samozřejmě nadšen. Naštěstí je zlatíčko, které si nic nedělá z mých pokažených hodů. Také je na mě velmi opatrný, takže jsem se ho konečně přestala bát při různých overech. Dokonce jsem se hecla a nacvičujeme dogcatch, na táboře zvaný lovení mamuta, a vault od zad. Jen nutně potřebuju neoprenovou vestu a spousty nových disků. A především trénovat, trénovat, trénovat...
Lucce díky za nekonečnou trpělivost a za nalezení malého místečka pro našeho mamut choda :-)
Táborová chodo parta (chybí Goro z Boršova alias Apollo):
Vief a Boogie, aneb prcek a mamut :-)
Foto: Lubomír Vičan, Markéta Malinčíková
